1Odpověděv pak Job, řekl:

2V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.

3I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?

4Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.

5Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.

6Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.

7Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.

8Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.

9Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?

10V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.

11Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?

12Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.

13Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.

14Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.

15Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.

16U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.

17On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.

18Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.

19On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.

20On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.

21On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.

22On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.

23On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.

24On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,

25Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.